Všechny projekty na vytvoření svobodné či nestátní společnosti ve světě selhávají. (Ilustrační foto: Utopický projekt Flaoting Island).
Projekty a snahy o vybudování nestátních, respektive svobodných společností, o které se jejich organizátoři mpokoušejí v posledních letech, totálně selhávají. Veškeré pokusy o ustavení alternativní společnosti, která by dokázala eliminovat či redukovat agrese a zvýšit svobodu jednotlivců, skončily neúspěchem.
Projekty jako Floating Islands, Free State Project, Free Private Cities či Liberland se v praxi ukázaly jako marné, neboť se jim nepodařilo přinést účastníkům cokoliv, co by je alespoň o sebemenší kousek přiblížilo vysněnému snu o svobodě, potažmo svobodné společnosti. Pokud tyto projekty byly alespoň formálně učiněny, zůstávají nadále v bodu nula a ejich účastníci nadále plně podléhají jurisdikcím a regulacím tradičních států.
Vedle věcného krachu se navíc tyto iniciativy potýkají s naprostým nezájmem většinové veřejnosti a nulovou publicitou mimo úzké libertariánské komunity. Při posuzování každého z nich podle neúprosného kritéria – zda projekt garantovaně eliminoval státní agresi a zvýšil svobodu alespoň jedné jediné osobě či firmě – je reálný výsledek jednoznačný: nula.
Iluze plovoucích ostrovů a socializace v New Hampshiru
Případ zkrachovalého projektu Floating Islands, za nímž stál Seasteading Institute, zůstává varovným mementem technologické naivity. Původní ambiciózní záměr vybudovat autonomní plovoucí platformy v teritoriálních vodách Francouzské Polynésie skončil dříve, než vůbec začal.
Jakmile místní vláda začala čelit politickému tlaku a nevoli veřejnosti, podepsané memorandum o porozumění okamžitě stáhla. Projekt fyzicky neexistuje a ukázal, že spoléhat se na právní dohody s existujícími politickými aparáty je pro věc skutečné svobody slepou uličkou.
V pevninských hranicích Spojených států dopadl pokus o systémovou změnu obdobně bezvýsledně. Free State Project v New Hampshiru, který od roku 2001 lákal tisíce libertariánů k hromadnému stěhování s cílem politicky ovládnout jeden z unijních států, nepřinesl z hlediska reálné suverenity vůbec nic.
Federální zákony, regulace a zejména daňový tlak ze strany IRS zde platí s naprosto stejnou neúprosností jako ve zbytku USA. Celá iniciativa tak vyústila pouze ve vzájemnou socializaci účastníků, pořádání komunitních festivalů a vytvoření izolované sociální bubliny, která standardní státní agresi vůči jednotlivci nijak neeliminovala.
Liberland:
Pokus o zformování nového státu na sporném území Gornja Siga mezi Chorvatskem a Srbskem naráží na nekompromisní policejní realitu. Území je pevně pod kontrolou chorvatských orgánů a jakékoli pokusy o fyzické osídlení končí okamžitým zatčením nebo vyhoštěním. Žádná osoba ani firma zde nemůže svobodně fungovat.
Liberstad:
Norský projekt prezentovaný jako autonomní město je ve skutečnosti pouhým nákupem soukromého pozemku. Celá komunita plně podléhá norskému stavebnímu zákonu, tamním úřadům a daňovému systému. Označovat běžné spoluvlastnictví za „stateless“ společnost je pouhým marketingovým trikem.
Atlas Island:
Tento projekt s kořeny v Karibiku sice slibuje svobodu v mezinárodních vodách a „hlasování lodí“, v praxi se však omezil na komerční prodej drahých solárních katamaránů. Účastníci tak pouze kupují luxusní rekreační bydlení, které nadále podléhá mezinárodnímu námořnímu právu a jurisdikcím domovských přístavů.
Montelibero:
Decentralizované hnutí v Černé Hoře, kde libertariáni skupují nemovitosti s cílem vytvořit krypto-ekonomickou komunitu, naráží na tvrdou realitu svrchovanosti. Černohorské úřady a zákony mají na tomto území stoprocentní a plně vymahatelnou platnost. Jakýkoli pokus o neregistrované podnikání či stavbu bez povolení je okamžitě potlačen státní mocí.
Los Proprietarios:
Argentinský projekt sice smluvně zavazuje své členy k zákazu využívání státních soudů pod hrozbou vyloučení z komunity. Z hlediska oficiálního práva je však takové ustanovení neplatné. V případě závažných majetkových sporů či trestných činů argentinská justice interní pravidla projektu zcela ignoruje a viníky podrobuje standardnímu státnímu aparátu.
Africká utopie jako nejnovější slepá ulička
Seznam neúspěchů nově doplňuje projekt Sherbro Island v Sierra Leone. Iniciativa zaštítěná investory a celebritami slibuje vybudovat na ostrově u afrického pobřeží ekologické a ekonomicky autonomní „chytré město“.
Celý koncept je však od počátku fatálně závislý na koncesích od centrální vlády v Freetownu. Historická zkušenost s africkými vládami jasně ukazuje, že jakákoli smluvní suverenita je iluzorní a zaniká s nejbližším politickým převratem či změnou režimu.
Dosavadní pokusy o vytvoření reálné svobodné či nestátní společnosti jsou jasným důkazem toho, že jde o nesnadný záměr. První a největší překážkou je totální etatizace planety, a to jak ve smyslu fyzickém – kdy na Zemi již nezbývá žádné neobsazené území prosté státní moci – tak ve smyslu mentálním, neboť většina lidstva nedokáže existenci světa bez státního paternalismu myšlenkově pojmout.
Selhání však nelze svalovat pouze na vnější tlaky. Otazník visí i nad tím, zda zvolené koncepty, strategie a organizace samotných „pro-svobodných“ projektů byly takticky správné a dostatečně invenční.
Samostatnou otázkou je pak důvěryhodnost některých záměrů a skutečné cíle projektů, které jejich organizátoři navenek „prodávají“ jako „svobodné“…
