Mises Institute exkomunikoval světového libertariánského guru Hanse Hermana Hoppeho. (Ilustrační foto: Hans Herman Hoppe).

V libertariánském hnutí došlo k výbušnému tektonickému posunu, který zásadním způsobem překreslil mapu radikálního ekonomického a politického myšlení. Hans-Hermann Hoppe, světově proslulý filozof, ekonom a klíčový žák Murrayho Rothbarda, definitivně ukončil své více než čtyřicetileté působení v americkém Mises Institute (MI).

Instituce, pro kterou byl Hoppe po desetiletí hlavní intelektuální ikonou a jejím jediným držitelem prestižního titulu „Distinguished Senior Fellow“, ho po ostré vnitroinstitucionální kritice chladně exkomunikovala prostřednictvím strohého e-mailu.

Tento rozchod doprovázený kádrovými čistkami, obviněními z komerční degenerace a ztráty morálního kompasu znamená konec jedné éry libertariánského hnutí.

Rozbuškou pro finální kolizi se staly dva zásadní texty s názvem „Mises Institute: Quo Vadis?“ a následné postskriptum, které následně publikoval Hoppe. V nich podrobil institut nekompromisní zdrcující kritice.

Roztržka o argentinského „Spasitele“

Klíčovým bodem obratu, který zpečetil Hoppeho rozchod s Mises Institutem, byl radikální ideový střet ohledně hodnocení argentinského prezidenta Javiera Mileie. Zatímco vedení institutu oslavovalo Mileie jako „Mesiáše anarchokapitalismu“, Hoppe na jeho adresu nešetřil tvrdými výrazy.

Hoppe napsal, že se z Mileie vyklubala „vysoce pochybná existence, falešný libertarián, gauner a válečný štváč“ („highly dubious character, a fake libertarian, crook and warmonger“).

Podle Hoppeho byla nekritická podpora Mileie ze strany MI jasným důkazem, že institut vyměnil nekompromisní libertariánské principy za laciný mainstreamový populismus.

Hoppeho kritika

Hoppe své argumenty, proč instituce ztratila svou „duši“, popsal ve třech hlavních bodech.

Především poukázal na komerční degeneraci institutu a jeho honbu za penězi. Hoppe obvinil současné vedení MI, že akademickou instituci proměnilo v pouhý korporátní stroj na fundraising. Kritizoval budování zbytečně luxusních a drahých prostor v sídle v Auburnu a umělé bobtnání administrativního aparátu.

Podle Hoppeho dává vedení institutu přednost kvantitě finančních darů před kvalitou myšlenek, což vede k rozmělnění původního radikálního poselství, aby instituce „neuražela“ mainstreamové dárce.

Dále Hoppe zmínil kádrové čistky a palácový převrat v institutu. Podle Hoppeho došlo v institutu k marginalizaci klíčových myslitelů, kteří tvořili jeho intelektuální jádro. Zmínil zejména odsunutí dlouholetého akademického viceprezidenta Josepha Salerna a klíčového recenzenta Davida Gordona na vedlejší kolej.

Tento proces označil za „palácový převrat“ administrativního křídla s cílem zbavit se vlivu starých rothbardovských akademiků.

Vedle toho Hoope ve své kritice zmínil také intelektuální sterilitu institutu. Jako radikální paleolibertarián Hoppe institutu vytkl ztrátu odvahy.

Namísto nekompromisní kritiky státu, revizionistické historie a radikální decentralizace se MI podle něj uchyluje k bezpečnému, akademicky nudnému a politicky korektnímu teoretizování, jen aby se zalíbil širší veřejnosti na úkor pravdy.

Hans Hermann Hoppe.

Reakce institutu

Mises Institute v reakci po publikaci textu „Quo Vadis?“ zaslal Hoppemu oficiální e-mail od výkonného ředitelství, ve kterém bylo Hoppemu stroze oznámeno, že mu s okamžitou platností odebírají titul Distinguished Senior Fellow.

Hoppe v textech naznačil, že zakladatel institutu Lew Rockwell (který oslavil 80. narozeniny a čelí zdravotním výzvám) již pravděpodobně ztratil nad institucí reálnou kontrolu a byl v podstatě obejit interní manažerskou klikou („internal cabal“).

Když dříve Hoppe spolu s právníkem Stephanem Kinsellou zasílali Rockwellovi interní memoranda a stížnosti na poměry a dřívější čistky (např. odchod Toma DiLorenza), Rockwell na ně vůbec nereagoval a dárci obdrželi pouze jeho generický, předem podepsaný dopis bez reálného vysvětlení.

Vedení institutu následně zvolilo osvědčenou korporátní taktiku „mrtvého brouka“ – k veřejné debatě se nesnížilo, žádné oficiální prohlášení nevydalo a dál pokračuje v marketingu a fundraisingu, přičemž paradoxně stále využívá jméno Murrayho Rothbarda k výběru příspěvků od dárců.

Neústupný odkaz

Hoppe na e-mailový vyhazov reagoval s grácií. Požádal právníka Stephana Kinsellu, aby na internetu zveřejnil latinské heslo, které bylo celoživotním mottem Ludwiga von Misese: „Neustupuj před zlem, ale odvážně se mu postav!“

„Tu ne cede malis, sed contra audentior ito!“
(Neustupuj před zlem, ale odvážně se mu postav!) 

Rozchod s americkým ústředím se projevil i v Evropě, kde Hoppe v návaznosti na tyto události (a dřívější neshody z roku 2025) definitivně opustil vědeckou radu německého Mises Institutu.

Kauza jasně ukazuje, jak se z dříve radikální avantgardy stal byrokratický aparát, který kritiku z vlastních řad neřeší akademickou diskusí, ale administrativním škrtem pera.

Radikální linii a intelektuální pochodeň nekompromisního libertariánství tak nyní definitivně přebírají jiné platformy, jako je Hoppeho vlastní Property and Freedom Society (PFS) či Rothbard Brasil.